Byla noc první, noc májová
petřín v rozpuku dotíral
jakpak se zítra zachová
byla noc první, noc májová
ráno unavené oči protírá
líčka vzpomínkou ještě celá nachová
Byla noc první, noc májová
petřín v rozpuku
jakpak se asi zachová
úchyl ji chytil za ruku
byla noc první, noc májová
s nožem na krku
nespasí se, neschová
v marném úprku
Byla noc první, noc májová
petřín v rozpuku
ráno má bledá líčka
a na těle roste skrvna nachová
Májové hříčky za zavřenými víčky
s barevnými sklíčky ztratila jsem špíčky
zahodila klíčky nakrmila lvíčky
červenými líčky, zapálila svíčky,
a dál snila svoje sníčky,
Májové plejády
na rozdíl od najád
myjí se jen nerady
až když jdou k ránu hajat
Info na ůvod : sedm dcer Atlantových, proměněných nejprve v holubice a posléze ve hvězdy. Východ tohoto souhvězdí v polovině května znamenal začátek doby příznivé pro námořní plavbu, s jeho západem v říjnu nastávalo období bouří a dešťů.
Plejády - (latinsky Pleiades) jsou v řecké mytologii dcery Titána Atlanta a Pléioné, dcery Titána Ókeana.
Byly průvodkyněmi bohyně Artemis. Byly jistě krásné, není tedy divu, že je milostně pronásledovali muži. Před Óríónem prchaly, až se bohové slitovali, proměnili je v holubice a poté je vyzvedli na oblohu, kde Plejády září jako souhvězdí, česky též nazývané Kuřátka.
Plejád se uvádí sedm sester:
Máia - matka Hermova, otcem byl Zeus
Élektra - matka Dardanova, otcem byl Zeus
Taygeté - rovněž o ni Zeus usiloval, Artemis ji chtěla ochránit a proměnila ji v psa, Zeus se jí však přesto zmocnil a ona porodila Lakedaimóna. Poté se oběsila.
Alkyoné
Kelainó
Steropé
Meropé - ta jediná z nich nebyla nesmrtelná; byla manželkou krále Sísyfa.
Naše Paní
Kamenná krásko,
Z rukou mistrů lety rozkvetlá,
Sepjaté ruce lomených oblouků k nebi míří
Kamenné stvoly pnoucí se vzhůru k žebroví
Tympanony a sbíhající se klenutí ztracené polychromie
Řeč kamene jasná vznešená
Opustit temnotu cestou ke světlu
Umění gótské, umění lomené
v srdci Paříže
perlo z kamene světlem protkaná
Duhový náhrdelník vitráží
ti tré růžic kamenných kolem hrdla spíná
Černá, bílá, červená
Tré pečetí Šalamounových
Modlitbo v kámen proměněná
Tělo vytesané do krásy
Široká v bocích štíhle vzhůru se vypínáš
Majestátní jako koráb, co k vzdáleným břehům vyplouvá
Tvůj odraz zachytil se na vlnách.
Nedoplouvej, zůstaň….
Paul Claudel kdysi řekl :
„Paříž je jako veliká ulice vedoucí k Notre –Dame“
Jambický pentametr
Alžbětinské zdvořilosti
Říká :
Carpe diem – užij dne
Pozdní sběr
a čas malin
notně přezrálých …..
Mezi hrubě otesanými trámy v podkroví
Má čajový servis z porcelánu tak tenkého, že je skrz něj téměř vidět
Ten pán z King´s Cross,
Ten ,co sebe (často ) trojmo vídá
A z křehkého šálku se svými dalšími dvěma já popíjí svůj obligátní čaj o páté ….
Čínský de préférence
Ten, z králova kříže, co tak hezky umí vyprávět a za srdce vzít
I naslouchat, když hluboko se sám sobě se v oči zadívá
Obtěžkán cizím břemenem.
Pod jeho tíhou klesá natřikrát
Tryskáš jak fontána
přívalem něhy
Jak řeka divoká
jež nemá břehy
Na vlnách vzedmutých
nedá se plout
Tryskáš jak fontána
na dně chci utonout
Tryskáš jak fontána
strhneš mé břehy
Radost až do rána
V moři tvé něhy
S hygienou na štíru,
rokokový kavalír
při svlékání v budoáru
před dámou se zapýřil
tu nevábnou vůni
V moři tvé něhy
S hygienou na štíru,
rokokový kavalír
při svlékání v budoáru
před dámou se zapýřil
tu nevábnou vůni
když se tělo nemyje
těžký parfém
jenom stěží překryje
nosík dámy rozezná však stěží,
nosík dámy rozezná však stěží,
kde končí vůně a začíná špíny pach
neb nevoní o moc lépe
nemají si co vyčítat
Malířská
Kraplak tmavý, rumělka,
štětec po plátně
neapolskou žlutí klouže, lehce
černi navzdory
Vrstvení barev
pokoutně, pokradmu
v šerosvitu pompejské červeně
nad absencí pastelu zazářil polostín
Noční pokoj
Temnota v nočním pokoji je studená
temnota v nočním pokoji zebe
chladem se chvějí ramena
bílá nahota těla nevábí
Z plodných setkání zrodila se iluze
iluze téměř dokonalá
iluze lásky,
kdy oči slibují co nemohou či nechtějí dát
Hry lásky šálivé,
tak proč si nepohrát…..
Když ostrost břitu ztrácí vtip
A květy veršů vadnou
Obsah i forma zchromlé jsou
A inspiraci nemáš žádnou….
Víš kam tě s tím pošlou viď ?
Malířská
Kraplak tmavý, rumělka,
štětec po plátně
neapolskou žlutí klouže, lehce
černi navzdory
Vrstvení barev
pokoutně, pokradmu
v šerosvitu pompejské červeně
nad absencí pastelu zazářil polostín
Noční pokoj
Temnota v nočním pokoji je studená
temnota v nočním pokoji zebe
chladem se chvějí ramena
bílá nahota těla nevábí
Z plodných setkání zrodila se iluze
iluze téměř dokonalá
iluze lásky,
kdy oči slibují co nemohou či nechtějí dát
Hry lásky šálivé,
tak proč si nepohrát…..
Když ostrost břitu ztrácí vtip
A květy veršů vadnou
Obsah i forma zchromlé jsou
A inspiraci nemáš žádnou….
Víš kam tě s tím pošlou viď ?
0 komentářů:
Okomentovat